michale šindelařem na rybach

                                               výtam každeho rybaře nebo fanouška

Obrázek

Obrázek

Amur bílý

Příslušník čeledi okounovitých. Je významnou dravou rybniční rybou. Symetrické tělo s 8 až 12 hnědočernými příčnými pruhy na bocích (viditelnými zejména u mladších jedinců) má úzkou hlavu. Délka 30 - 50 cm (130 cm), hmotnost 0,75 - 1,50 kg (15 kg). V době výtěru má mlíčák břicho modře mramorované, jikernačka pak bílé. Candátu vyhovují zejména hlubší rybníky s písčitým dnem. Loví zpravidla za soumraku nebo brzy ráno. V mládí se živí planktonem i bentosem, později většími vodními organizmy a drobnými rybkami. Jikernačka klade 100 až 300 tisíc jiker, v době líhnutí hlídá jikry mlíčák. Svou bílou svalovinou patří mezi konzumentsky vysoce kvalitní ryby.

Základní druh čeledi kaprovitých, chovaný (pro své hospodářské vlastnosti, rychlý růst a jakostní maso) především ve středo- a východoevropském i asijském rybníkářství. Má symetrické tělo, hlava u prošlechtěných forem je malá s nevelkou tlamou, kterou může kapr vysouvat. Mohutná hřbetní a ocasní ploutev svědčí o síle této ryby i její přizpůsobivosti různým podmínkám. Dorůstá délky 30 - 50 cm (110 cm) a hmotnosti až 30 kg. Kapr je typickou teplomilnou rybou zdržující se u dna. Pohlavně dospívá ve třetím nebo čtvrtém roce. Vytírá se při teplotě 16 až 18°C, na 1 kg hmotnosti jikernačky připadá 100 až 200 tisíc jiker. Raný plůdek přijímá za potravu drobný zooplanktonem, odrostlejší plůdek pak larvy pakomárů, později různý hmyz i drobné řasy. Při teplotě 5 - 2°C přestává kapr přijímat potravu, shromažďuje se na dně rybníka v mělce prohloubených místech a setrvává tam až do oteplení vody. Růst kapra je rychlý; již ve třetím roce dosahuje hmotnosti kolem 2 kg. Během let byly u nás vyšlechtěny čtyři základní formy kapra: šupinatý, lysý, řádkový a hladký. Dnes se odchovává především kapr šupinatý (celé tělo je pokryto šupinami - obr. vlevo) a lysý (šupiny jsou umístěny ve skupinách či jen ojediněle, především poblíž hlavy, ocasu nebo na hřbetní části těla, případně podél postranní čáry - obr. vpravo) a to zhruba v poměru 1:1.

Patří mezi kaprovité ryby. Délka 20-30 cm (50 cm), hmotnost 0,2 - 0,5 kg (2 kg).Tvar těla a celkové zabarvení je příznačné, takže lína nelze zaměnit za jiný druh. Hlava je malá, u tlamy opatřená dvěma vousky. Šupiny má malé a neznatelné, břišní ploutve i ocasní ploutev jsou mohutné. Lín se zdržuje převážně u dna, živí se drobnějšími i hrubšími živočichy dna. Tře se v červnu a v červenci při teplotě vody 18 - 20°C, Mlíčáci mají na hlavě třecí vyrážku. Jikernačka klade 50 - 200 tisíc jiker. V rybníkářství patří k důležitým doplňkovým (zejména exportním) rybám. Pro okrasné účely byly vyšlechtěni zlatí i modří líni.

Okoun říční

Pstruh duhový

Siven americký

Lososovitá ryba často pojmenovávaná jen jako maréna. Dorůstá délky 30 - 40 cm (70 cm) a hmotnosti 0,75 - 2 kg (10 kg). Tělo (připomínající jinak rybu z čeledi kaprovitých) je protáhlé, rozpoznávacím znakem je tuková ploutvička typická pro lososovité ryby. Hlava je malá, šupiny lehce opadavé. Hřbet modrošedý, boky stříbřité, břicho bělavé. Maréna pochází z Čudského jezera (bývalý SSSR), v Čechách byla do rybníků poprvé vysazena na Třeboňsku J. Šustou v roce 1882. Vyžaduje hlubší čistou vodu s dostatkem kyslíku i potravy. Živí se zooplanktonem, částečně i bentosem. Na 1 kg hmotnosti klade jikernačka 20 - 25 tisíc jiker. V rybnících patří maréna k významným doplňkovým rybám, konzumentsky je ceněna především jako uzená.

Přísluší do čeledi lososovitých. Podobá se síhu severnímu maréně, tělo má však podstatně vyšší a hlavu menší. Dosahuje délky 30 - 55 cm (75 cm) a hmotnosti 0,75 - 3 kg (5 kg). Pochází ze severněji položených jezer bývalého SSSR, v roce 1970 byly její jikry převezeny do Československa. Peleď je schopna se adaptovat na široké teplotní spektrum (0,1 - 28°C), živí se převážně zooplanktonem, potravu přijímá i v zimě. Jikernačka klade 5 - 50 tisíc jiker. Jde o hospodářsky význačnou doplňkovou rybu chladnějších rybníků. Její maso (až 20 % tuku s vysokým obsahem protiinfarktových polynenasycených mastných kyselin řady omega-3) je jemné, aromatické, vysoce konzumentsky ceněné zejména jako uzené.

Patří do čeledi sumcovitých ryb, dorůstá do délky 40 - 100 cm (300 cm) a hmotnosti 3 - 50 kg (100 i více kg). Hladké tělo má válcovitý tvar, hlava široká s mohutnými čelistmi (z horní čelisti vyrůstají 2 dlouhé pohyblivé tykadlovité vousy. Kůže je měkká bez šupin. Hřbet bývá zbarven do olivové zeleně až modré černě, břicho je obvykle žlutobílé. Vyhovují mu větší rybníky. Je typickým samotářským dravcem lovícím obvykle zvečera. Tře se v červnu až červenci při teplotě 18 - 22°C, na 1 kg hmotnosti jikernačky připadá 16 - 25 tisíc jiker. Pro rybníkářský chov se sumec obvykle vytírá uměle, při dostatku potravy rychle roste. Vyznačuje se chutným masem bez mezisvalových kůstek.

Člen čeledi štikovitých s protáhlým šípovitým tělem a velkou výraznou hlavou s ozubenou tlamou. Šupiny jsou drobné, zbarvení je ovlivněno prostředím i stářím (od zelenavého přes nažloutlé po šedozelené s bílým břichem). Dosahuje délky 30 - 80 cm (150 cm) a hmotnosti 1 - 3 kg (40 kg). Dravá štika je typickou stanovištní rybou, na kořist čeká téměř bez hnutí, poté bleskově vyráží. Pohlavně dospívá ve druhém až třetím roce života. Na 1 kg své hmotnosti produkuje jikernačka kolem 50 tisíc lepkavých jiker. Pro chovné účely se vytírá uměle a stejným způsobem se odchovává i raný plůdek. Patří k nejcennějším doplňkovým rybničním rybám, trh ji velice ochotně akceptuje.

Tato kaprovitá ryba dorůstá velikosti 40 - 60 cm (75 cm) a 2 - 3 kg (10 kg). Podobá se tolstolobiku bílému a pochází z jezer amurské oblasti bývalého SSSR. Do Československa byla dovezena v roce 1966. Zbarvení těla je zelenošedé, na bocích a břichu stříbřitě lesklé. Živí se jak fyto-, tak zooplanktonem, velmi dobře přirůstá, při dostatku potravy může čtvrtým rokem dosáhnout i hmotnosti kolem 4 kg. V rybníkářství je charakterizována jako významný doplňkový druh.

Ryba z čeledi kaprovitých dosahující délky 45 - 55 cm (70 cm) a hmotnosti 1,5 - 2,5 kg (16 kg). Kratší tělo má výraznou hlavu s očima umístěnýma ve spodní části v úrovni tlamy. Dlouhé a vzájemně propletené žaberní tyčinky jsou ideálně stvořeny k filtraci fytoplanktonu, kterým se tolstolobik živí. Střevo je 11krát delší než délka těla. Šupiny jsou drobné a hluboko zapuštěné. Pochází z jezer amurské oblasti bývalého SSSR, v roce 1966 byl dovezen do Československa. Pohlavně dospívá v 7. - 9. roce, na 1 kg hmotnosti jikernačky se získá 60 - 100 tisíc nelepkavých jiker. Plůdek se nejdříve živí drobným zooplanktonem, při dosažení délky 1,5 cm přechází na příjem řas. Dospělí jednici mají za potravu výlučně fytoplankton a rostlinný detritus. Tolstolobik bílý je v rybníkářství hospodářsky význačnou rybou využívající primární produkci a zabraňující nadměrnému rozvoji vodního květu.

Charakterizován je délkou 60 - 80 cm (150 cm) a hmotností 0,75 - 1,5 kg (5 kg). Patří do čeledi úhořovitých s dlouhým hadovitým tělem krytým silnou kůží s hluboce zapuštěnými drobnými a téměř neznatelnými šupinami. Zbarvení úhoře je ovlivněno prostředím a pohlavní dospělostí (obvykle je hřbet tmavozelený až černý, boky světlejší, břicho bílé). Typická tažná ryba. Tře se na jaře poblíž bermudského a bahamského souostroví v Atlantiku při minimální hloubce vody 1000 metrů. Úhoří larvy migrují k evropským břehům, dosáhnou jej ve formě monté ve stáří 3 roků. Po jeho odlovu v brakických vodách se monté transportuje a vysazuje do sladkých vod, kde žije 9 - 12 let. Po této době pohlavně dospívá a migruje zpět do moře. V mládí využívá jako potravu perloočky a drobné larvy pakomárů, později bentos, menší rybky a větší vodní živočichy. Je citlivý na změny tlaku vzduchu, při zhoršené kvalitě vodního prostředí dokáže vylézt z vody ven a plazit se po zemi k jiné vodě. Na podzim přestane přijímat potravu, zalézá do měkkého bahna a upadá do zimního spánku. Je významnou, byť dosti vzácnou doplňkovou rybou některých rybníků. Jeho tučné a tužší maso nemá mezisvalové kůstky. Zhodnocuje se především v podobě uzené ryby.